Hurá, konečně jsme všichni zdraví, a tak se pomalu vrhneme do aktivity!
S jídlem to poslední dva týdny bylo nahoru dolu, zdravá jídla, ale k tomu se dostavily asi dvě depky (14 dní zavření doma, okolnosti kolem, nepříjemná životní zkušenost, plus kritická fáze měsíce) a tím pádem padl i pytlík chipsů, z kterých mi pak bylo zase špatně. Je vidět, že hlava by občas řešila špatné nálady nevhodně, jako dříve, ale tělo to naprosto nechce. Jinak jak jsem byla zavřená doma, vzala jsem na milost svojí paní troubu, co jí vypadávají dvířka a připaluje odspodu a vyhrála si s těstem, snažila jsem se, aby bylo co nejvíc z celozrnné mouky, a vyrobila jsem kynutý švestkový koláč i pizzu.
Jelikož si nikdy nepamatuji, kolik čeho, ať žije Apetit a Kluci v akci!-)
Konec tohoto týdne byl úplně bombastický. Začal mi kurz pro rodiče, kteří se chystají zpět na trh práce, součástí jehož bylo i hlídání dětí. Moje děti nikdy nebyly v žádné školičce, a tak to byla docela zkouška, zda se nechají zabavit cizími "tetami". Vše proběhlo v pořádku, měla jsem radost že to děti zvládly a kurz vypadá báječně, vypadá to, že to bude na vysoké úrovni, připravované odborníky. Jsem zvědavá, jak to bude probíhat dál.
Páteční setkání absolventů a bývalých pedagogů našeho gymnázia, které slavilo 60 let mne vrátilo na místa, kam jsem si po maturitě říkala, že v životě již nevkročím. Vkročila jsem a bylo to zvláštní, mísily se ve mě veselé i příšerné vzpomínky, nicméně následné posezení s bývalými spolužáky bylo báječné. Nicméně dlouho do noci jsem musela přemýšlet o tom, jak ten život hrozně rychle utíká a roky sviští jako o závod, každý jsme se vydali po nějaké cestě, naše životní stezky jsou různé. A odolala jsem guláši s knedlíky a dala si salát s kozím sýrem, na což jsem patřičně pyšná.
Manžel mi zase odjíždí pracovně pryč, jedna z nejlepších kamarádek i s rodinou odjíždí žít do zahraničí, tento víkend je ve znamení loučení a odjezdů. Ještě než všichni zmizí, jsem se jala konečně nazout tenisky a vyrazila jsem na fit dopoledne s třemi různými instruktory a vyplavila veškeré negativní emoce na lekcích Latino dance, Zumby a Port de bras. Bylo to skvělé a doufám, že se mi podaří vyrazit za sportem nějak pravidelně. (Čeká na mne ve sportcentru ta permanentka, já vím!).
Zjisitila jsem, že se nesmím koukat na ty laně kolem, jak jsou štíhlé, ohebné a v kondici, musím se dívat jen na sebe, své tělo a vnímat kam a jak se posouvám já. Nežiju, abych soutěžila s druhými, ale především sama se sebou, pokud se příště ohnu o půl centimetru dál, budu moc ráda, někdo holt zvládl pravidelně cvičit celý život, mě se to nepodařilo a děti mi udělaly velkou čáru přes rozpočet, prostě některé věci nebyly možné, především asi v mé hlavě. Takže, snad to půjde lépe.
Žádné komentáře:
Okomentovat