středa 2. října 2013

Bosu

Zdroj: STOB.CZ
Jo je to tak. Vrhla jsem se do toho po hlavě! Po sobotním latino-zumba-port de bras maratonu jsem vyrazila v rámci akce naší městské části a vyzkoušela v místním Sokole cvičení na Bosu. Střed těla, to je přesně to, co nemám zpevněné, veškeré sporty, kde je potřeba balanc mi nejdou, loni jsem se vydrápala na Slackline abych jako synovi ukázala, že nepatřím do starého železa a nebýt kamarádky, která mi podala záchrannou ruku, málem jsem se rozpleskla na chodníku. Na bruslích vrávorám a jelikož i moje paní fyzioterapeutka mi dala cviky na střed těla, že jej potřebuji opravdu zpevnit, jinak mi ta plotýnka bude stále vyskakovat, jala jsem ozkoušet cvičení, o kterém se říká, že je přesně na posílení hlubokého stabilizačního systému.

BOSU, je zkratka, není to o tom, že by člověk cvičil naBOSO, jak jsem si kdysi myslela, popletená tím, že se na fyzio vždy zouvám, ale původ je ze slova BOth Sides Up, aneb civčíme na obou stranách té věci. Na první pohled si člověk říká, že pohodový Na hodinu dorazilo osm "laní" a já. Urvala jsem si modročernou polokouli, činky a podložku, Bosu postavila na podložku (píšu to sem proto, protože to sehrálo velmi důležitou roli v následujících minutách) a začali jsme. Hodina začala krásným rozehříváním, které spočívalo ve výstupu na kulatou stranu. Na první pohled pohoda, přece jen ten balon je uřízlý, ale chyba lávky. Laně hopkaly nahoru a dolu, mě se podařilo postupně postavit pravou nohu přiložit levou a honem dolů. Výstup se zakopáváním i předkopáváním i kopy do strany jsem kupodivu zvládla, celá pyšná, že nepadám. Cvičitelka ovšem zavelela, a všichni jsme měli vyskočit! na polokouli a poté provést cvik. Sebevražda, pomyslela jsem si, tělo ne a ne překonat strach a zkusit to alespoň jednou. Nakonec po tom, co laně hopkaly na polokouli nahoru do stran i do V, jsem se tedy odvážila a vyskočila jsem. Nejspíš jsem to vzala pod špatným úhlem, Bosu přejalo energii, poslalo jí to podložky, a ta se smýkla k cvičenkám přede mnou. Já se přece nedám! Znovu jsem vše urovnala jak má být, ubrala elánu (paní fyzio mi pořád hubuje, že jdu do věcí moc silou..no jo no, to už jsem ale já!) a vyskočila. V kotníku to divně zakřupalo, vyděšená jsem seskočila. Ujasnila jsem si, že tu nejsem proto, abych si něco zlomila, ale chvíli balancovala. Takže jsem po zbytku hodiny neskákala ale zůstala věrná výstupu na kopec a dřepům. Mimo jiné dřep na takovéhle nerovné ploše je taky zajímavá věc. Jak jdete do dřepu a nemáte zpevněné svaly středu těla, začne to s vámi třást a klepat..v tělocvičně to chvílemi vypadalo, že se účastnicím dostavil epileptický záchvat. Soustředění na suk uprostřed prkna na protější straně třepot na chvíli zastavil, také soustředění se na zpěvnění něčeho, co jsem nikdy neviděla a pravidelné dýchání mne zachránilo před pádem.
Zdroj: www.healthstylesexercise.com
Cvik, který je nad tímto textem se zdá hrozně jednoduchý. Ano, na podlaze, je to brnkačka, ale zvednout dva opěrné body ze čtyř na nerovné kouli, je úplně jiná liga. Slečna instruktorka si všimla mé snahy rozbít si obličej, a tak mi poradila, abych  nohu, na které se klečí posunula tak, abych se dotýkala špičkou země! Ha, jeden opěrný bod k dobru a jak to okamžitě pomohlo.

Vrcholem večera bylo otočení té věci na opačnou stranu, nastoupit na kinklající se plochu byl zážitek, ale potěšilo mě, že jsem neupadla, narozdíl od jedné z laní. Možná to bylo tím, že se polokoule pod mojí váhou trochu rozplácla a tak se tak snadno nekývala. Tak, či tak, rozhodně mě to potěšilo. Chvíli jsme se různě kývaly a já si připadala jak na trenažeru na skateboard, nebo surf. Úplně se mi vybavilo moře, vlnky, no musela jsem se brzy přenést zpět do reality, jinak bych zapomněla na ten svůj suk na zdi a pak by to byl spíš rychlý dolet než relax.

Nakonec přišly sedy lehy a protažení. Pokud mohu hodnotit svojí první hodinu, tak dávám palec nahoru, lilo ze mě docela dost, druhý den mne bolely svaly, o kterých jsem do té doby neměla zdání, že mám. Jen co mi přišlo příliš, je zatížení kotníků. Jen nohy se mi zbytečně překlápěly na špičky (poté následoval většinou záchranný seskok), po hodině mě bolely úpony v kotnících. Pokud máte někdo zkušenost, jak přesně si nevymknout kotník, uvítám radu. Zatím pravidelně chodit nebudu, ještě mám v plánu testovat i další typy cvičení, poté se rozhodnu.

5 komentářů:

  1. Krásně si to popsala. Super článek. Ty laně mě hrozně rozesmály :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je jen nadsázka, pro ty elegantní dámy 40kg i s postelí:-)

      Vymazat
  2. Palec nahoru tvemu clanku :D To musel byt zazitek, skoda ze nebydlis bliz, sla bych s tebou aspon by sis zvedla sebevedomi :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Musíš dojet no-) nebo uděláme až se vzpamatuješ nějaký relaxačně kondiční pobyt-)) Příště budeme v tom chladném bazénu plavat my a ne děti:-)

      Vymazat
  3. Kristý, miluju tvoje články!!!:-) A laně jsou bezkonkurenční!

    OdpovědětVymazat