pátek 4. dubna 2014

Doba temna...

Ahoj přátelé,
ptali jste se, jestli bude nový článek.
Bude, určitě, mám za sebou zase nové sportovní zážitky, jen jsem teď měla takové náročnější období. Pár dní po dopsání minulého příspěvku mi zemřela moje milovaná 93 let stará babička a byť jsem to čekala, že to někdy přijde, když to ale přišlo, úplně mne to složilo. Byla to ta nejlaskavější žena, která mi do života dala tolik svých příběhů a rad a naslouchání a nočních pikniků v její posteli, když jsme obě nemohly na chalupě v noci spát..(chodila jsem tam za ní i jako máma od dětí) pokecat pod pokličkou tmy.
Do toho jsem měla slavit třicetiny, ty jsem nakonec tak nějak překlepala, nicméně mezi babi úmrtím a pohřbem jsem neměla moc náladu juchat, domluvené setkání s kamarádkami jsem nezrušila, ale bujaré to nebylo. Další dva týdny jsem nemohla v noci spát a když jsem usnula, zdály se mi příšerné sny.

Musela jsem se zase začít na něco těšit, řekla jsem si, že si musím začít plnit alespoň trochu své sny a vrátit se sama k sobě. Začala jsem plánovat...a přišla další rána synovi potvrdili podezření na poruchu autistického spektra. Zase se domeček z karet nahnul. Je duben, touhle dobou jsem chtěla už mít nějaká kila dole, místo toho mi zase ztloustlo břicho a v MHD mě vesele zase pouští sednout. ACH NE.

Takže jsem únor březen měla pocit, že už nemůžu. Ale je duben, venku je krásně a já začínám tušit, že někdy si sáhnout na dno svých sil není úplně špatné, naučí vás to rozlišit co je v životě důležité a co ne. Takže hurá najít kolečkové brusle a zase načerpat nějaké prima endorfiny. Hezký víkend všem!

pátek 7. února 2014

Stop špatným stravovacím návykům!

Ahoj, více jak měsíc jsem nic nenapsala. Nešlo to. Měla jsem nějakou krizi světa. Nejenom že jsem od Vánoc byla téměř měsíc nemocná a krom toho jsem zase díky neaktivitě přibrala nějaké to kilo, ale také se nakupily nějaké pracovní pohovor, které nakonec nedopadly, prostě asi ještě není ten správný čas. Ukázalo se proč, v lednu jsem musela na kobereček do ředitelny v MŠ, takže teď budu muset stejně řešit hlavně syna. Asi dva týdny jsem měla pocit, že co se mohlo pos, tak se po.., takže jsem ani neměla chuť vylézt z nory, natož psát blog..

Nicméně odrazit se od dna má spoustu výhod. Paradoxně mě to velmi namotivovalo nestát v koutě a zkusit si najít svoji cestu sama, tak uvidíme, na jaro snad něco vymyslím.
Zadruhé mi hrozně pomohlo, že mě kamarádky matky dokopaly zapojit se do jedné fajnové narozeninové oslavy, a setkání s nabitými lidmi plných skvělých nápadů mne nakoplo zase jet dál a nestresovat se věcmi, které nezměním.

A tak jsem se rozhodla vrátit se zase k sobě a zkusit udělat něco s tou mojí váhou.  Na kurzy STOBu jsem se chystala už několikrát, ale nikdy se mi nechtělo jezdit až na druhý konec města, prostě milion důvodů proč ne. Nicméně výsledky někoho, koho znám osobně mě nakoply to jít zkusit. Zatím jsem nadšená. Přesně něco, co jsem potřebovala, sílu kolektivu. Asi třicet dam a žen, mezi nimiž jsem našla několik paní s podobným smyslem pro humor, mne nadchlo. K tomu patří i cvičení, zatím se snažím tedy stíhat to cvičení tam, jelikož jsem zase nastydla a bolí mě v krku, domnívám se, že to bude stačit. 
Také se snažím zapisovat do kalorických tabulek vše co sním, a zjistila jsem docela šílenou věc. Některé dny jím i o půlku méně pod bazál, chudák tělo, co si o tom má myslet, že, takže šetří energii. 


Byla jsem také vyzkoušet bazén v nemocnici Na Homolce, naposledy jsem tam byla jako malé dítě a tenkrát mi to přišlo hrozně moderní, málem jsem se zakuckala smíchy, jak to tam po dvaceti letech vypadá stejně, ovšem dojem to dělá naprosto opačný. 


A moc bych chtěla poděkovat Mamině Zdenině za její blog doboje.blogspot.cz, podpůrnou Fb skupinu a hlavně soutěž, kterou jsem vyhrála. Dárečky od sponzorů chodí průběžně od prosince až doteď, 3měsíční online vedení trenéra Vency Pluhaře míním poctivě využít, zatím píšu ten jídelníček a čekám jak mě pěkně sprdne:-) A včera dorazily tyhle krásky, každá má 1.5 kila, takže cvičení s Jill bude o to náročnější.
Také moc díky za fajnou FB skupinku Lucí Hendlové (L. training) a její blog http://luci-training.blogspot.cz/ Zprvu jsem si říkala, že jako se od mladší holky která si žije svůj život a nemusí řešit starosti jako mám já, ale komunita ve skupině je tak moc motivující a Lucie je na svůj věk fakt jinde, že jako mazec, sleduji, žasnu a inspiruji se. Díky za vás dámy!