Nestíhačka, zase frčíme!

       Hurá, konečně jsme všichni zdraví, a tak se pomalu vrhneme do aktivity!

S jídlem to poslední dva týdny bylo nahoru dolu, zdravá jídla, ale k tomu se dostavily asi dvě depky (14 dní zavření doma, okolnosti kolem, nepříjemná životní zkušenost, plus kritická fáze měsíce) a tím pádem padl i pytlík chipsů, z kterých mi pak bylo zase špatně. Je vidět, že hlava by občas řešila špatné nálady nevhodně, jako dříve, ale tělo to naprosto nechce. Jinak jak jsem byla zavřená doma, vzala jsem na milost svojí paní troubu, co jí vypadávají dvířka a připaluje odspodu a vyhrála si s těstem, snažila jsem se, aby bylo co nejvíc z celozrnné mouky, a vyrobila jsem kynutý švestkový koláč i pizzu.

Jelikož si nikdy nepamatuji, kolik čeho, ať žije Apetit a Kluci v akci!-)

Konec tohoto týdne byl úplně bombastický. Začal mi kurz pro rodiče, kteří se chystají zpět na trh práce, součástí jehož bylo i hlídání dětí. Moje děti nikdy nebyly v žádné školičce, a tak to byla docela zkouška, zda se nechají zabavit cizími "tetami". Vše proběhlo v pořádku, měla jsem radost že to děti zvládly a kurz vypadá báječně, vypadá to, že to bude na vysoké úrovni, připravované odborníky. Jsem zvědavá, jak to bude probíhat dál.

Páteční setkání absolventů a bývalých pedagogů našeho gymnázia, které slavilo 60 let mne vrátilo na místa, kam jsem si po maturitě říkala, že v životě již nevkročím. Vkročila jsem a bylo to zvláštní,  mísily se ve mě veselé i příšerné vzpomínky, nicméně následné posezení s bývalými spolužáky bylo báječné. Nicméně dlouho do noci jsem musela přemýšlet o tom, jak ten život hrozně rychle utíká a roky sviští jako o závod, každý jsme se vydali po nějaké cestě, naše životní stezky jsou různé. A odolala jsem guláši s knedlíky a dala si salát s kozím sýrem, na což jsem patřičně pyšná.

Manžel mi zase odjíždí pracovně pryč, jedna z nejlepších kamarádek i s rodinou odjíždí žít do zahraničí, tento víkend je ve znamení loučení a odjezdů. Ještě než všichni zmizí, jsem se jala konečně nazout tenisky a vyrazila jsem na fit dopoledne s třemi různými instruktory a vyplavila veškeré negativní emoce na lekcích Latino dance, Zumby a Port de bras. Bylo to skvělé a doufám, že se mi podaří vyrazit za sportem nějak pravidelně. (Čeká na mne ve sportcentru ta permanentka, já vím!).

Zjisitila jsem, že se nesmím koukat na ty laně kolem, jak jsou štíhlé, ohebné a v kondici, musím se dívat jen na sebe, své tělo a vnímat kam a jak se posouvám já. Nežiju, abych soutěžila s druhými, ale především sama se sebou, pokud se příště ohnu o půl centimetru dál, budu moc ráda, někdo holt zvládl pravidelně cvičit celý život, mě se to nepodařilo a děti mi udělaly velkou čáru přes rozpočet, prostě některé věci nebyly možné, především asi v mé hlavě. Takže, snad to půjde lépe. 

Farmářské trhy

O víkendech moc nestíhám psát, ještě teď se stonáním syna, jsem byla ráda, že funguji a neměla jsem vůbec chuť psát. Několik dní v bytě bylo neúnosných, a tak jakmile se synovi udělalo trochu lépe, vydali jsme se (on výjimečně v kočárku, dcera na plastové motorce) obhlídnout po delší době nedaleké farmářské trhy. Musím říct, že se mi líbí ten šrumec a jak tam i přes anonymitu velkoměsta narazíte na nějakého souseda, pejskaře, aj. typy lidí, které znáte.

Překvapila mne eko farma z vesnice z jižních Čech, která sídlí vesnici od mých rodičů. Vtipné. 

Mým cílem bylo pokochat se a cíleně ochutnat kaše z Naše kaše, o kterých jsem slyšela, ještě než se o nich psalo v Apetitu. Nejprve jsem se stavila u stánku s rybami, kde občas koupím lososa. Poté jsem zakoupila dvě kaše v již zmíněném stánku, ulovila jeden kulaťoučký chlebík (můj kvásek v lednici to nepřežil, sice už jsem dvakrát pekla ten svůj plackoid, ale do dokonalého chlebíku to mělo daleko), v dalším stánku jablečný mošt s rakytníkem (kdyby to mé nebohé dítě chtělo pít něco jiného než čistou vodu) a cestou zpět brambory (nuda, já vím, ale chyběly nám doma ve špajzce) a bezlepkovou kuličku s perníkovou příchutí (mňam!). Výlety na trhy jsou vždy nebezpečné pro peněženku, ale docela jsme to tentokrát zvládly, já a moje touha vyzkoušet vše nové i peněženka moc nezkuhrala.

Doma jsme s dcerou vybalily Naše kaše. Koupily jsme rýžovou s čokoládou a kokosem a pohankovou se švestkami a makem. První byla úžasná, s dcerou jsme měly každá svoji lžičku a snědly jsme jí natotata, u švestkové s makem se mi nedělalo dobře. Ani ne, že by nebyla dobrá, ale na mne kombinace pohanky a máku byla moc silné kafe. Pro makové nadšence ovšem jak dělaná, posypaná plátky mandlí a švestkami. Dcera se netvářila, že by jí to nechutnalo, a tak jsem jí tuto mističku přenechala. Krabičky jsou fajné! Po vymytí jsem si jednu uschovala na rozdělané stroužky česneku, Přijemné je přelepení Washi páskami, alespoń mi výrobci kašiček dopřáli možnost otestovat, jak tyto pásky lepí a jsou designově cool! (už vím, co napíšu Ježíškovi do seznamu-). U makové kaše si cením, že reagovali na komentáře svých zákazníků a přidali párátko! Příště třeba ochutnáme i třetí exotickou variantu s quinoou nebo staročeskou klasiku s jablky a rozinkami.

Autoři těchto kaší jsou správní mladí nadšenci a moc jím fandím, přesto si tedy dovolím poznamenat, že cena by nemusela být tak vysoká, 40 Kč je pro pracujícího člověka co nemá čas v kanceláří snídat asi ok, pro rodiče na dovolené, zbytečný luxus. (Věřím, že moje kamarádka a zasloužilá matka a expertka na potraviny z Jídlonenívěda se k tomu třeba časem vyjádří a vykalkuluje nám to!) Nicméně i tak doporučuji ochutnat, pokud máte rádi kvalitu.

Nemoc už mne nebaví

Měla jsem na tento týden hrozně moc plánů, aktivit nejenom s dětmi, ale i s manželem (a to je co říct), a nic z toho se nekoná. Mě už sice kašel téměř přešel, ale syn místo, aby se zlepšil, tak se jeho stav zhoršil. Včera jsme tedy cestovali k doktorce, a já se tu marně snažím přimět syna aby alespoň něco vypil, když nechce jíst. Léky ve všem pozná, takže jsem pořídila Paralen v čípcích a jak do něj narvu 4 ml tekutých ATB to fakt netuším.

Také jsem uvařila polévku z bio bedýnky, syn nejedl nic, dceru polévka také nějak neuchvátila (Ach jo, že já se vůbec snažím vyvářet zdravě...), ale já jsem si pochutnala. V bedýnce bylo spousta bylinek ( z paní neznámé se ukázala šalvěj, stále nevím co s ní, čaj se mi dělat nechce). 

Na dnešek jsem koupila kuřecí prsa, maso jsme dlouho neměli, a dýni. Dýňová polévka patří mezi mé oblíbené, podezírám děti, že to zase nebudou chtít, ale nenechám se odradit.

Jinak včera mě příšerně honila mlsná, ještě že jsem tu měla kus čerstvého ananasu, být čokoláda nebo sušenky ve skříni, už bych je snědla. Asi z únavy, počasí a rozmrzelosti nad synovým stavem.

Také nevím, zda jsem se svěřila, že jsem o víkendu ochutnala poprvé Bubble tea! Ta nepřeberná kombinace kombinací mi trochu zkomplikovala výběr. Chtěla jsem spíše mléčný než ovocný nápoj a práskající kuličky. Nakonec jsem příliš velký výběr vzdala a nechala si něco namíchat slečnou ve stánku. Maracuja, bílá broskev (jak se to liší od běžné broskve, když barva není poznat?) a práskací kuličky asi mixované, protože ten výběr byl moc velký. Ještě jsem nezkusila želé a ještě něco jiného- Na můj vkus moc sladké, ale ty práskající kuličky byly prostě zajímavé. Jen jsem asi byla moc naladěná praskající zmrzlinou z mého dětství, čekala jsem v puse explozi, místo toho to jen tak ruplo, vylila se na můj vkus až moc sladká šťáva, která se mi nalila do mého nedovrtaného zubu (má to objednané na říjen), takže jsem chvíli skučela, ale jinak dobré. Prý dělají i s ledem i teplý, tak uvidíme třeba příště. Manžela to neoslovilo, dcera byla nadšená, já dám šanci ještě nějaké další příchuti. Jen jsem si připadala velmi staře, když jsem stála ve frontě mezi pubertální mládeží. Ale tak, věk je jen číslo, že-)

Víkend s nákupy

Tak jo, nejsem člověk, co by miloval nákupy, ale jelikož tu byly Dny s M..., tak jsem toho využila. Nejenom, že jsme si do nového bydlení objednali novou postel, ale konečně jsem si koupila novou váhu, která neváží podle toho, kam si člověk stoupne +- 20 kilo :) Využila jsem tedy slev, a s nadšením jela pro tu černou krásku, která se mi za to, že jde do takové domácnosti pomstila ještě vyšší váhou, než jsem tu uváděla, takže k dnešnímu dni tedy 102,2, nicméně minule jsem se vážila ráno, tak ještě se třeba přes noc v posteli ztratím (haha). Je chytrá, alespoň orientačně měří podíl sádla (internista by se chytal za hlavu při těch číslech), vody (málo, málo..nevím jak neuplavat, ale prostě to pravidelné pití vody čajů apod mi dělá problém) a svalů (nějaké tam zbyly). Na kosti tam zbylo málo, takže to nebude těžkými kostmi:)

Nicméně jsem vyrazila výjimečně bez dětí i na nákup obuvi (černé na obrázku) a svetru a nových kalhot, protože ty původní mi začínají padat a když jsem posledně obouvala dítěti botu, vypadl mi zadek z kalhot, což nemůžu dopustit aby se opětovně stalo někde mezi lidmi a děti si nevybírají, kde se zují.

Potěšilo mne, že do kalhot i svetru se oblíknu do vel. 44 ještě nedávno mi byla 46 těsná. Tak kéž by ten trend pokračoval.

Jídlo o víkendu jsem jakž takž poskládala, totální OUT tomu dal neplánovaný pobyt z neděle na pondělí u maminky mého manžela, a tak jsem tedy dnes snědla i jeden bílý rohlík a kus prapodivného buřtu, z čehož mi nebylo dvakrát nejlépe, náladu jsem si však spravila vyzvednutím biobedýnky v místní zdravé výživě v ceně 250 Kč. V bedýnce jsem našla brambory, řepu, patizon (zítra budu googlit, co se s tím dá dělat), cuketu, něco jako asi dýni nebo cuketu nebo něco mezi tím, nažloutlé ale má to takové bradavice jak okrasné dýně, pór, mrkev, fazolové lusky, a haldu bylinek (jednu jsem neidentifikovala, ve zbytku majoránka, máta, pažitka, kus kapusty atd. Jsem nadšená. Asi na chvíli opustím své milované freshbedýnky.

Mateřství, nadváha a kašel - nebezpečná kombinace

Můj kašel jde konečně pomalu pryč, zato syn pálí průběžně celý den, a začíná také kašlat, nicméně byl dneska takový apatický, dopoledne se proválel v posteli a odpoledne si sice chvilku hrál, zbytek nechtěl nic, jen koukat na pohádky, dnes je mu tedy dopřáno.

Pokud jsou mezi vámi také maminky, které si díky těhotenství, porodu a váhou navíc odnesly taky bonus v podobě oslabeného pánevního dna, jistě je vám jasné, že mít několik dní kašel přináší jisté problémy. Kromě cviků, které mám z fyzioterapie na posílení zad i břicha, jsem pátrala po internetu, a narazila na paní Kari Bo, která se zabývá problematikou inkontinence a na youtube se dají zhlédnout její videa s pár cviky. Abych nedoporučovala něco, co sama nevyzkouším, dala jsem si dnes ráno dvacetiminutouvku s Kari a už teď večer cítím zádové i břišní svaly a i během cvičení jsem cítila, že moje necitlivé pánevní dno se trochu rozhýbalo a najednou ho více vnímám. Posilování CORE je vlastně základ, než se člověk vrhne na nějaké hopsací aktivity. Sama jsem tím skvělým příkladem, kdy jsem po porodu dcery chtěla začít pořádně makat, nějaké posilování doma na koberci přeci není pořádné cvičení, a tak jsem si přehnanou aktivitou vyhodila bederní plotýnku, která mě vyřadila mimo provoz na několik měsíců. Dceři jsou dva a čtvrt, a já tedy začínám opět od nuly, tentokrát ovšem vím, že to smysl má. Proto odkládám 30 day shred od naší milé Jill, v záchvatu po shazování jsem vydržela týden, a pak to byla se zády i koleny katastrofa. Takže pokud jste na tom jako já, hlavně neblbněte, tělo potřebuje čas a nejprve posílit.

Ohledně jídla dnes tedy bída. Sladké teda nic, jen snídaně Mixit s bílým jogurtem, sváča jablíčko, oběd celozrnný knedlík se špenátem co zbyl odvčera, maso není, neměla jsem možnost odejít z bytu, když byl syn na tom špatně. Tak snad zítra, jinak spolknu vlka i s Karkulkou:-) a to by nebylo fajn.

Přikládám odkaz na video na Kari Bo:
www.youtube.com/watch?v=3Tt2XOjjUIQ

V nemoci i ve zdraví..

..se snažím jíst pravidelně, i když nemám chuť. Stejně jsem musela se synem v pondělí na plavání, takže jsem nám zabalila svačinu do krabičky. Celý pondělní den jsem se prolívala různými čaji, mátou, dětským proti kašli, černým s citronem a medem. Po třech dnech horečky ustaly, nicméně se dostavil docela nepříjemný kašel. Dva další dny se tedy prolívám průduškovým čajem, mažu si hruď dětskou mastí na průdušky, dělám si zázvorový čaj a vařím si špenátovou polévku s česnekem ze zahrádky mé báječné tchýně, která má vždy česnek, který má pořádný říz.

Včera jsme s manželem měli výročí, 2 roky jako manželé, spolu již 11. let. Neuvěřitelné, jak to letí. Nicméně v plánu byla večeře. Poslední dva roky, co jsem přerušovala a navracela se do studií kvůli dětem, mi manžel sliboval, že mne po státnicích vezme na oslavu do takové jedné lepší restaurace typu "all you can eat". Moc dobře jsem si to pamatovala, jenže v létě se to po promoci nehodilo, a tak jsme to plánovali nakonec na září k výročí. Když se tedy před pár dny ptal, kam půjdeme, zatuhla jsem. Přeci TEĎ, když se snažím jíst málo, ale pravidelně, nepůjdu někam, kde skvěle vaří a můžu toho sníst moc! Srdce mě tedy zabolelo, ale s ohledem na naše trávicí ústrojí a skutečnost, že jsem se teď rozhodla jíst "slušně", jsme vybrali jinou restauraci. 

Bohužel, měli v nabídce mnou velmi oblíbené halušky s bryndzou a špekem. Nu, ale odolala jsem, bylo mi blbě od kašle, vybavila jsem si, jak těžko by mi po tom špeku bylo. A tak jsem nakonec skončila u salátku s rozpečenýmn kozím sýrem, hrozny, jablky a ozdobené physalis a nesmírně jsem si pochutnala (což bych o salátu v životě dřív nikdy neřekla). Musí se to nejspíš umět. Takže budete-li chtít vyrazit na prima baštu, v klášteře to umí klasicky i lehčeji.

Také jsem si uvědomila, že už je to 10 dní, co se snažím jíst zdravě! Váha se zbláznila, funguje jak odpočítávání u pořadu The Biggest Looser - skáčou si tam čísla od 60 do 100, takže je nejvyšší čas milé váze dát sbohem (myslela jsem si, že to je vybitými baterkami, ale i s novými šílí), a vybrat si nějakou novou. Tentokrát asi nebudu investovat do té, která má měřící část oddělitelnou (několik týdnů se nám byla tato malá krabička schopná schovávat v krabici s hračkami a vážení tedy stejně nebylo možné).

Pokud máte nějaké zkušenosti s osobními váhami za relativně příjemnou cenu, doporučte mi, prosím.

Váhově se tedy nedokážu srovnat, míry mám stále stejné (pochlubím se, až trochu něco ubyde, jo?-))

ale necítím se tak příšerně unavená! (tedy teď jak jsem měla horečky ano, ale i přesto, se cítím svěží a neoteklá, což je co říci.

Alternativní víkend

O víkendu jsem nepřispívala, byla jsem totiž i s dětmi v Prudké u Tišnova na setkání příznivců Naomi Aldort. Mezi její příznivce se tak úplně nepočítám, ale jelikož manžel jel na teambuilding do Českého ráje a počasí vypadalo, že bude krásné, nabídla mi kamarádka možnost přidat se. Tak jsem toho využila. Kemp byl krásný, bylo to včetně stravy, nějak mě podle smaženého květáku a brambor nenapadlo, že strava je objednaná vegetariánská, takže jsem večer u ohníčku vytáhla buřty a nabídla je ostatním, reakce ostatních dětí mne utvrdily v tom, že jsem se dopustila asi velkého faux pas.. Naštěstí se našlo i pár tatínků, kteří si buřta dali. Takže až na jednoho buřta moje strava docela šla. Květák mi snědl syn, na svačinky jsem měla z domu mrkev a jablka, jen se musím přiznat, že mi chybělo maso. Hlívový guláš byl vynikající, z nudlí z mákem jsem se málem po...ty nemám ráda z dob, kdy jsem navštěvovala školní jídelny. Měla jsem možnost ochutnat od účastníků domácí ovčí sýr (úžasné!) a hlavně poznat lidi, kteří žijí totálně jinak. 

Rodiny, co žijí v domečcích se zahradou, chovají ovce či kozy, s převážně 3-4 dětmi co se narodily doma, co rozhodně nepůjdou ani do školky, ani do školy, co chodí bosy a rochňají se u ohniště (už jsem viděla mojí matku, jak by z toho měla infarkt-)) a co na děti nekřičí, nekomandují je, jako wow. Jen si nedokážu moc představit styl takové výchovy ve městě. Většina z nich jedla opravdu hodně zdravě, bylo to velmi zajímavé. Pro mne velmi přínosný víkend. Jen jsem podcenila teploty v noci a nezkontrolovala naše spacáky, takže jsme první noc klepali kosu, druhou jsme již přespali v herničce na koberci. Já jsem si odvezla spousta nápadů a tipů nejen ohledně výchovy, ale i stravování, a také horečku, z čehož usuzuji, že momentálně pár dní budu s jídelníčkem bojovat a leda tak popíjet čaj s citronem.

Děti si to náramně užily, byl tam bazén (studený, ale většina dětí v něm plavala, moje si cáchaly nohy, plavat neumí a já neměla plavky), trampolína (asi nejoblíbenější), pískoviště se skluzavkou a dřevěná auto a vláčkodráha (hit č.1 mého syna) z chráněné dílny, kterou jedni z účastníků zapůjčili.

Sluníčko, sluníčko

Poslední dva dny jako by byly totálním opakem. Sluníčko se nám zase ukázalo a dobíjelo i pozitivní energii. Také návštěva kadeřnice po více jak čtvrt roce, ze mne i z dětí udělala zase hezčí lidi, to se cítí člověk hned lépe. Strávili jsme s dětmi co nejvíce času venku, i přes to se dalo udržet docela pravidelné stravování. Jen je potřeba přemýšlet nad svačinkou již před odchodem ven, případně během návštěvy obchodu zapnout jiný mód "co je dobré". Dříve jsem řešila, aby měly děti, ale sebe jsem nějak opomíjela.

Největší problém za těch pět dní vidím v tom, myslet na pravidelné jídlo včas a ještě řešit pití. Zatím to dělám tak, že hned u snídaně si udělám svůj mega hrneček čaje a k tomu do litrového džbánku vodu z kohoutku, pokud jdu s dětmi ven, tak půllitrovku vody, kterou různě dle možností doplňuji. I tak jsem ráda, když do sebe natlačím dva litry. Ke třem mám ještě dlouhou cestu. Ale nemůžu chtít zázraky po pár dnech.

Jinak mám ale pocit, že se mnohem víc motám v kuchyni, což mě tedy moc netěší. Asi to bude chtít změnit přístup a do kuchyně se těšit i na mytí nádobí. Jak to máte vy? Jak si organizujete den, abyste to zvládli?

Když chodí splíny

Jíst zdravě když je člověku fajn, je docela nenáročné. Pokud ale patříte stejně jako já mezi lidičky, kteří když na ně přijde smutek, sáhnou po něčem sladkém, to je potom teprve výzva.

Včera na mě padl nějaký pořádný splín, nic nevycházelo. Článek, který jsem upravovala pro jedno centrum a který měl nést v nově vznikajícím časopise i moje jméno, byl přepsán a mé jméno  z něj bylo odstraněno. Zamrzelo mne to. Člověk něco dělá rád a zadarmo a snaží se sbírat praxi, aby nezakrněl po dobu, co je na rodičovské, několik nocí nespí a přepisuje, upravuje, a nic. A takhle podobně je to s dalšími věcmi, asi bych se měla nad sebou zamyslet a neplýtvat energií na nesprávném místě.

Nicméně zpět k jídlu...bylo to děsné. Snídani i svačinku jsem snědla, k obědu jsem dětem dělala špagety, sobě jsem připravila Štíhlé nudle (ze Šmakouna) s tofu, sýrem a bílou paprikou. Chuťově nevýrazné, ale přísady a trocha oregána to schovala, ale efekt to mělo skvělý. Neměla jsem po obědě chuť na něco sladkého, jak běžně po špagetách mívám. Nicméně odpolední splín si vyžadoval něco dobrého, vyzýval ať se na to vykašlu a dám si. No naštěstí jsem čekala, že něco takového přijde, takže doma nemáme nic takového (manžel večer chodil a šmejdil, že by si něco dal a nic nenašel, bylo mi ho až líto). Vydržela jsem do svačiny a zavalila se kneckebrotem z Ikey (nechápu, pro koho to je určené, málem jsem si na tom vylámala zuby), vysokoprocentní šunkou a mrkví. K večeři jsem ohřála kukuřičné klasy a teda netradičně, ale manžel měl pak ještě hlad, jsme ohřála párky a ujedla jednu nožičku. Také jsem konečně nandala baterie do té naší váhy. Ukazuje 100,2.

Je na čase sepsat míry, váhy a určit cíl. Zítra se do toho pustím-)

Takové běžné pondělí..

..dalo by se říct. Přespávali jsme u babičky mých dětí (slovo tchýně mi přijde moc negativně zabarvené a já tu svojí mám moc ráda, a maminka manžela je zase zbytečně zdlouhavé). S sebou jsem měla krabičku s muesli a banánem, nicméně snídala jsem již v osm, můj žaludek je zvyklý na půl devátou, devátou, takže banán jsem tam tlačila až za chůze na autobus. Jela jsem na rehabilitaci se zády, báječná paní fyzioterapeutka mi srovnala zase zablokované místo, poopravila mi cviky (mám všelijak sešívané břicho, které silně utrpělo nošením dvou dětí uvnitř a záda trpí občasným poponášením dvou dětí v rozmezí 13-15 kilo). Takže mám zase domácí úkoly včetně toho, že bych si  měla najít cvičení Pilates (ach to hlídání).

Necelé tři hodiny od snídaně jsem si uvědomila, že bych měla někde sehnat něco k jídlu, že k domovu to nestíhám, zachránil mne stánek s ovocem, takže nektarinky mne zachránily.

Cestou domů jsem se zastavila opět v Ikee, a nakoupila zásoby lososa, které jsem si uložila k babičce do mrazáku. Oběd jsem dnes nemusela vařit ( a to je někdy úleva při tom denodenním kolotoči vaření), pochutnala jsem si na zeleninové polévce a guláši s knedlíky (uskromnila jsem se na počtu a to se také počítá:-)) 

Pak následovalo uspávání dcery, abychom mohli podniknout se synem minivýlet na lekci plavání. Lekce trvá sice třicet minut, nicméně syn si usmyslel, že mámu k plavání nepotřebuje, takže sice neumí šlapat ani vodu, ale pokoušel se oprostit se od mé osoby. Příště si to snad nechá lépe vysvětlit, já jsem po třiceti minutách v bazéně byla docela hotová a to jsem převážně chodila po dně a snažila se udržet mrskající se dítě nad vodou a vodní hračky ve vodě. Instruktorkou jsem ale nadšená, dokázala si získat lehké sympatie syna a to je co říct. Bonus to určitě bude mít, neb po plavání si dal i svačinku se mnou, a to je opět co říct, můj syn je nejspíš živ ze vzduchu. (Jeho nechuť k jídlu bych občas potřebovala..)

Manžel večeřel ovocné knedle, já jsem si dala tofu, 92% šunku, bagetku a zeleninu jo a dva olomoucké syrečky. Nebyla to snaha zlikvidovat nepřítele (šla jsem si to sníst jinam), ale k mému překvapení mají syrečky málo % tuku a docela dost bílkovin. Dřív bych to nikdy nedala do úst, ale jelikož jsem teď v procesu, kdy zkouším jíst jinak, tak proč ne zrovna i tohle.

Při návštěvě dnešní samoobsluhy jsem zjistila, kolik toho v těch regálech na nás číhá. Nebála jsem se projít uličkou s čokoládami a tvrdě se jim vysmát (uvidíme, kdy se budou chechtat ony mne, ale vybavila jsem si všechny ta sladidla apod. a řekla jsem si, že fakt ne). Nicméně, mají to v tom obchodě vymyšlené, pokud nechce člověk jít uličkou sladkostí, musí přes brambůrky..docela pomáhá dívat se přímo na to a říkat si, chemický hnus, chemický hnus, anebo se dívat vpravo do mrazáku.

Den druhý za mnou. Nejdou mi ty večeře..nevím co k nim vařit. Budu to muset pořešit. Kde jen mám tu knihu od Jill..

Jo a koupila jsem baterie do osobní váhy, takže pokud najdu horní i dolní část, konečně se dostanu k tomu, abych sem hodila nějaká čísla a také ty svoje vize. Takže snad zítra!

Den první

Jelikož jsem měla skluz s překladem, plán chodit brzy spát nevyšel, šla jsem do hajan až v půl druhé, po tom, co jsem převedla plačícího syna zpět do své postele (usnul v mé a pak s hrůzou zjistil, že není u tatínka, - pro vysvětlenou máme rozdělené ložnice kluci-holky). 

Na ráno jsem se těšila na mnou prvně namíchané Mixit, odvážila jsem si přesné množství, dolila přesným množstvím polotučného mléka, ochutnala, a málem jsem šla zvracet, mlíko, čerstvě koupené..za noc v lednici zkyslo. Takže nanovo. To mi to hezky začíná, říkala jsem si.

Svačinu jsem si užila, včera jsem na ochutnávku koupila mražené uzené plátky lososa v Ikee, a to tedy byla lahoda (škoda, že mi nepremává mrazák, hned bych těch zásob udělala mnohem více), pěkně se salátem a mrví jsem si udělala sendvič.

Oběd se stal první výzvou, díky totální změně plánu jsme z hřiště jeli otevřít lidem, co si přijeli pro válendu, a poté do obchodního centra zakoupit nový balón pro děti. Manžel, měl hlad, děti taky. Lehce smutně jsem koukala na manželovu Colu a hranolky se smažákem, nicméně vydržela jsem, (představila jsem si, jak by mě pak zase bolel žaludek a taky fakt, že to přece nezvořu hned první den), a objednala si neperlivou Magnesii a kuřecí maso a spousta zeleninové oblohy a prudila, aby mi to nezalívali žádnou ani pálivou ani jinou omáčkou. Vzpomněla jsem si tak na mojí kamarádku, která kdysi v pubertě, když byla na návštěvě, prudila takhle mojí mámu, s tím , že nejí tohle či onohle a trochu se mi paní za pultem zželelo, nicméně je to můj život, moje zdraví, nemá mi tam co lít bůhvíco.

Doma už dobrý, svačina sice měla být více zeleninová, ale plátek melounu a bagetka se salátem a  šunkou je taky fajn. 

Další zaváhání přišlo při zavadění o oříškové sušenky v autě..no stihla jsem si uvědomit, že to jíst nepotřebuji, ale už jsem jí měla skoro v puse. Zjišťuji, jak moc jsem byla zvyklá něco sníst aniž bych a to měla chuť, prostě protože na to má chuť někdo jiný. Takže velký vykřičník pro příště.

Ještě mne čeká večeře, ale to už nějak snad zvládneme..