pátek 4. dubna 2014

Doba temna...

Ahoj přátelé,
ptali jste se, jestli bude nový článek.
Bude, určitě, mám za sebou zase nové sportovní zážitky, jen jsem teď měla takové náročnější období. Pár dní po dopsání minulého příspěvku mi zemřela moje milovaná 93 let stará babička a byť jsem to čekala, že to někdy přijde, když to ale přišlo, úplně mne to složilo. Byla to ta nejlaskavější žena, která mi do života dala tolik svých příběhů a rad a naslouchání a nočních pikniků v její posteli, když jsme obě nemohly na chalupě v noci spát..(chodila jsem tam za ní i jako máma od dětí) pokecat pod pokličkou tmy.
Do toho jsem měla slavit třicetiny, ty jsem nakonec tak nějak překlepala, nicméně mezi babi úmrtím a pohřbem jsem neměla moc náladu juchat, domluvené setkání s kamarádkami jsem nezrušila, ale bujaré to nebylo. Další dva týdny jsem nemohla v noci spát a když jsem usnula, zdály se mi příšerné sny.

Musela jsem se zase začít na něco těšit, řekla jsem si, že si musím začít plnit alespoň trochu své sny a vrátit se sama k sobě. Začala jsem plánovat...a přišla další rána synovi potvrdili podezření na poruchu autistického spektra. Zase se domeček z karet nahnul. Je duben, touhle dobou jsem chtěla už mít nějaká kila dole, místo toho mi zase ztloustlo břicho a v MHD mě vesele zase pouští sednout. ACH NE.

Takže jsem únor březen měla pocit, že už nemůžu. Ale je duben, venku je krásně a já začínám tušit, že někdy si sáhnout na dno svých sil není úplně špatné, naučí vás to rozlišit co je v životě důležité a co ne. Takže hurá najít kolečkové brusle a zase načerpat nějaké prima endorfiny. Hezký víkend všem!