Jíst zdravě když je člověku fajn, je docela nenáročné. Pokud ale patříte stejně jako já mezi lidičky, kteří když na ně přijde smutek, sáhnou po něčem sladkém, to je potom teprve výzva.
Včera na mě padl nějaký pořádný splín, nic nevycházelo. Článek, který jsem upravovala pro jedno centrum a který měl nést v nově vznikajícím časopise i moje jméno, byl přepsán a mé jméno z něj bylo odstraněno. Zamrzelo mne to. Člověk něco dělá rád a zadarmo a snaží se sbírat praxi, aby nezakrněl po dobu, co je na rodičovské, několik nocí nespí a přepisuje, upravuje, a nic. A takhle podobně je to s dalšími věcmi, asi bych se měla nad sebou zamyslet a neplýtvat energií na nesprávném místě.
Nicméně zpět k jídlu...bylo to děsné. Snídani i svačinku jsem snědla, k obědu jsem dětem dělala špagety, sobě jsem připravila Štíhlé nudle (ze Šmakouna) s tofu, sýrem a bílou paprikou. Chuťově nevýrazné, ale přísady a trocha oregána to schovala, ale efekt to mělo skvělý. Neměla jsem po obědě chuť na něco sladkého, jak běžně po špagetách mívám. Nicméně odpolední splín si vyžadoval něco dobrého, vyzýval ať se na to vykašlu a dám si. No naštěstí jsem čekala, že něco takového přijde, takže doma nemáme nic takového (manžel večer chodil a šmejdil, že by si něco dal a nic nenašel, bylo mi ho až líto). Vydržela jsem do svačiny a zavalila se kneckebrotem z Ikey (nechápu, pro koho to je určené, málem jsem si na tom vylámala zuby), vysokoprocentní šunkou a mrkví. K večeři jsem ohřála kukuřičné klasy a teda netradičně, ale manžel měl pak ještě hlad, jsme ohřála párky a ujedla jednu nožičku. Také jsem konečně nandala baterie do té naší váhy. Ukazuje 100,2.
Je na čase sepsat míry, váhy a určit cíl. Zítra se do toho pustím-)
Žádné komentáře:
Okomentovat