neděle 1. září 2013

Den první

Jelikož jsem měla skluz s překladem, plán chodit brzy spát nevyšel, šla jsem do hajan až v půl druhé, po tom, co jsem převedla plačícího syna zpět do své postele (usnul v mé a pak s hrůzou zjistil, že není u tatínka, - pro vysvětlenou máme rozdělené ložnice kluci-holky). 
Na ráno jsem se těšila na mnou prvně namíchané Mixit, odvážila jsem si přesné množství, dolila přesným množstvím polotučného mléka, ochutnala, a málem jsem šla zvracet, mlíko, čerstvě koupené..za noc v lednici zkyslo. Takže nanovo. To mi to hezky začíná, říkala jsem si.

Svačinu jsem si užila, včera jsem na ochutnávku koupila mražené uzené plátky lososa v Ikee, a to tedy byla lahoda (škoda, že mi nepremává mrazák, hned bych těch zásob udělala mnohem více), pěkně se salátem a mrví jsem si udělala sendvič.

Oběd se stal první výzvou, díky totální změně plánu jsme z hřiště jeli otevřít lidem, co si přijeli pro válendu, a poté do obchodního centra zakoupit nový balón pro děti. Manžel, měl hlad, děti taky. Lehce smutně jsem koukala na manželovu Colu a hranolky se smažákem, nicméně vydržela jsem, (představila jsem si, jak by mě pak zase bolel žaludek a taky fakt, že to přece nezvořu hned první den), a objednala si neperlivou Magnesii a kuřecí maso a spousta zeleninové oblohy a prudila, aby mi to nezalívali žádnou ani pálivou ani jinou omáčkou. Vzpomněla jsem si tak na mojí kamarádku, která kdysi v pubertě, když byla na návštěvě, prudila takhle mojí mámu, s tím , že nejí tohle či onohle a trochu se mi paní za pultem zželelo, nicméně je to můj život, moje zdraví, nemá mi tam co lít bůhvíco.

Doma už dobrý, svačina sice měla být více zeleninová, ale plátek melounu a bagetka se salátem a  šunkou je taky fajn. 

Další zaváhání přišlo při zavadění o oříškové sušenky v autě..no stihla jsem si uvědomit, že to jíst nepotřebuji, ale už jsem jí měla skoro v puse. Zjišťuji, jak moc jsem byla zvyklá něco sníst aniž bych a to měla chuť, prostě protože na to má chuť někdo jiný. Takže velký vykřičník pro příště.

Ještě mne čeká večeře, ale to už nějak snad zvládneme..

3 komentáře:

  1. Kristý, nej nej nej Ti držím palce!!!! Opravdu NEJ!!! Edita

    OdpovědětVymazat
  2. Kristý, opravdu by mě zajímalo, jak se Ti dostala sušenka do ruky, a jak si odolala, ale jen tak dál, myslela jsem, že bych to zkusila s Tebou, ale jsem na dovče... matka napekla, táta rozlívá alkohol, no, prostě je to náročné !!! Držím palce!!! Pavla

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jednoduše, můj manžel žádnou zdravou stravu nedrží, a jelikož jsme jeli autem, cestou nakoupil sušenky a já pak funguji jako rozdavač-) Odolala jsem, ale byl to boj..mé staré já křičelo, jedna nevadí, nové já říkalo necpi to do sebe..jenže zatím nejsem na nervy z dětí a domácnosti..až budu..tak to bude teprve mazec-)

      Vymazat