..dalo by se říct. Přespávali jsme u babičky mých dětí (slovo tchýně mi přijde moc negativně zabarvené a já tu svojí mám moc ráda, a maminka manžela je zase zbytečně zdlouhavé). S sebou jsem měla krabičku s muesli a banánem, nicméně snídala jsem již v osm, můj žaludek je zvyklý na půl devátou, devátou, takže banán jsem tam tlačila až za chůze na autobus. Jela jsem na rehabilitaci se zády, báječná paní fyzioterapeutka mi srovnala zase zablokované místo, poopravila mi cviky (mám všelijak sešívané břicho, které silně utrpělo nošením dvou dětí uvnitř a záda trpí občasným poponášením dvou dětí v rozmezí 13-15 kilo). Takže mám zase domácí úkoly včetně toho, že bych si měla najít cvičení Pilates (ach to hlídání).
Necelé tři hodiny od snídaně jsem si uvědomila, že bych měla někde sehnat něco k jídlu, že k domovu to nestíhám, zachránil mne stánek s ovocem, takže nektarinky mne zachránily.
Cestou domů jsem se zastavila opět v Ikee, a nakoupila zásoby lososa, které jsem si uložila k babičce do mrazáku. Oběd jsem dnes nemusela vařit ( a to je někdy úleva při tom denodenním kolotoči vaření), pochutnala jsem si na zeleninové polévce a guláši s knedlíky (uskromnila jsem se na počtu a to se také počítá:-))
Pak následovalo uspávání dcery, abychom mohli podniknout se synem minivýlet na lekci plavání. Lekce trvá sice třicet minut, nicméně syn si usmyslel, že mámu k plavání nepotřebuje, takže sice neumí šlapat ani vodu, ale pokoušel se oprostit se od mé osoby. Příště si to snad nechá lépe vysvětlit, já jsem po třiceti minutách v bazéně byla docela hotová a to jsem převážně chodila po dně a snažila se udržet mrskající se dítě nad vodou a vodní hračky ve vodě. Instruktorkou jsem ale nadšená, dokázala si získat lehké sympatie syna a to je co říct. Bonus to určitě bude mít, neb po plavání si dal i svačinku se mnou, a to je opět co říct, můj syn je nejspíš živ ze vzduchu. (Jeho nechuť k jídlu bych občas potřebovala..)
Manžel večeřel ovocné knedle, já jsem si dala tofu, 92% šunku, bagetku a zeleninu jo a dva olomoucké syrečky. Nebyla to snaha zlikvidovat nepřítele (šla jsem si to sníst jinam), ale k mému překvapení mají syrečky málo % tuku a docela dost bílkovin. Dřív bych to nikdy nedala do úst, ale jelikož jsem teď v procesu, kdy zkouším jíst jinak, tak proč ne zrovna i tohle.
Při návštěvě dnešní samoobsluhy jsem zjistila, kolik toho v těch regálech na nás číhá. Nebála jsem se projít uličkou s čokoládami a tvrdě se jim vysmát (uvidíme, kdy se budou chechtat ony mne, ale vybavila jsem si všechny ta sladidla apod. a řekla jsem si, že fakt ne). Nicméně, mají to v tom obchodě vymyšlené, pokud nechce člověk jít uličkou sladkostí, musí přes brambůrky..docela pomáhá dívat se přímo na to a říkat si, chemický hnus, chemický hnus, anebo se dívat vpravo do mrazáku.
Den druhý za mnou. Nejdou mi ty večeře..nevím co k nim vařit. Budu to muset pořešit. Kde jen mám tu knihu od Jill..
Jo a koupila jsem baterie do osobní váhy, takže pokud najdu horní i dolní část, konečně se dostanu k tomu, abych sem hodila nějaká čísla a také ty svoje vize. Takže snad zítra!
Žádné komentáře:
Okomentovat