Nikoliv, výletem na Bosu mé cvičení nekončí. Kdo čtete mé příspěvky od začátku, víte, že jsem si pořídila permanentku do sportcentra. Na na pátek se mi podařilo sehnat hlídání a možná to i vypadá, že by v tom mohla být nějaká pravidelnost (juch! ale kdo má děti víte, že s nimi se nedá nic moc plánovat, obzvlášť ne v období nemocí) a vyrazila jsem.
Bohužel v deset dopoledne žádné skupinové cvičení neprobíhá, a tak mi zbyla možnost jít do fitka. Není to o tom, že bych tam v životě nebyla. Kdysi dávno, jsem chodila dva roky a pěkně intenzivně a moc mne to bavilo a pamatuji, jak jsem díky tomu neměla chutě na sladké, ani blbou náladu a ještě jsem se vypracovala tak, že se chlapi za mnou konečně začali otáčet:-). Jo, kde jsou ty časy! Nicméně vím, jak co funguje, nedávno jsem při úklidu i našla svůj první plán, který jsem si kdysi v šestnácti nechala sestavit trenérkou.
Jelikož jsem si ale říkala, že oproti jiným pokusům něco s sebou udělat bylo vždy velmi intenzivní nasazení, zničení se a ponechání nápadu na změnu na později, případně se dostavila angína anebo jiná nemoc, řekla jsem si, že začnu zlehka. Vyrazila jsem tedy převážně jen do aerobní zóny a strávila 30 minut na cross trenažéru. Trocha mateřské demence člověka po 4 letech doma neopustí ani v sofistikovaném centru plné nadšených a plně dospělých lidí, a tak když jsem po sobě šla utřít zpocený stroj, nastříkala papírový ručník čistícím prostředkem, který tam měli připravený, vyrazil za tímto účelem i pán, který běžel kousek vedle na pásu. Ano, tušíte správně, navlhčila jsem mu kus toho papíru a podala mu jej úplně automaticky. Nevím, jestli je normální nevšímat si druhých, pán se příšerně vylekal, ale pak vypadal potěšeně, a já si uvědomila, že je opravdu nejvyšší čas občas někam odejít bez dětí.
K výsledkům, které mi ukazuje váha se vyjadřovat nebudu, váha mi dává jasně najevo, že v rámci měsíce se má hmotnost mění a po pár pohybových lekcích tam rozhodně nic nového nebude.
Ale zaznamenala jsem velkou změnu v mém okolí. Lidé říkají, že jsem se nějak změnila, že vypadám lépe. Vizuálně, jak jsem již psala toho kromě jedné velikost kalhot nevidím. ALE! Díky lepší stravě jsem mnohem méně unavená a podrážděná, mám mnohem více lepší náladu a nálady typu "Je mi smutno, sežeru cokoliv" se nedostavují tak často. To, že jsem se rozhodla, že se teď budu věnovat konečně trochu sobě má ve výsledek mnohem milejší maminku. Takže mohu všem vřele doporučit. Takže keep smiling, má to smysl!
Žádné komentáře:
Okomentovat