Psala jsem Vám před pár měsíci, že bych ráda změnila svůj životní styl.
To jsem ovšem nevěděla, že po několika pokusech začít mít pravidelný pohyb, vyzkoušení několika sportovních aktivit a většinou následným onemocněním dětí nebo mým, přišla velká nečekaná sportovní aktivita. Jmenuje se to sprint do a z mateřské školy.
 |
| Zdroj: Freedigitalphotos |
Můj den předtím vypadal tak, že jsme s dětmi vstali kolem osmé, v klidu se nasnídali, vyřídila jsem vše co jsem potřebovala od emailů, po napsání článků, naobědvali se, šli na chvhíli ven, pak dcera usnula, přišla babička nebo slečna na hlídání a já si 1-2x týdně odskočila na alpining nebo posilovny a tak nějak jsme pak vpluli do večera, děti šly spát, já jsem mohla v klidu dodělat resty.
Nyní můj den vypadá následovně: V 6.30 mi zazvoní budík na telefonu a prvních pár dní jsem měla málem vždy infarkt, přeci jen, co si budeme povídat, za poslední 4 roky co jsem s dětmi doma jsem si navykla vstávat x krát za noc podle dětí a ráno mě opět budily děti, ale rozhodně ne řev budíku.
Jelikož na snídani lpím, jinak jsem ještě do dvanácti nefunkční, takže si uvařím zelený čaj a nasypu si zrní s mlékem. Zjistila jsem, že když si udělám svůj kotel čaje, nestihne vychladnout do doby kdy opouštíme domov, takže jsem provedla upgrade, vařím si jen půl hrnku.
V sedm budím děti, nejdříve syna, který je po mne a tváří se dost dlouho jako vyoraná myška, dávám mu mlíčko, které vypije ještě v posteli, oblékám jeho a dceru, snažím se do dětí nastrkat trochu snídaně, obouváme boty, vybíháme na autobus. Cesta nám trvá 15 minut, celá cesta 45. Doběhenme do školky, snažím se, aby se syn převlékl, mezitím je dcera už v ponožkách. Ta samozřejmě do školky nejde. Takže jeho odevzdám paní učitelce, dceru opět obléknu a jdeme na bus domů. Doma se dvě hodiny ohřejeme a čeká nás cesta znovu pro syna, chodí jen na dopoledne.
Cestou tam dcera začíná zívat a stěžovat si, že jí bolí nožičky. Vyzvedáváme syna, je velmi unaven, dcera vyžaduje abych jí nesla, snažím se jí vysvětlit, že za chvilku si sedne v autobuse. Sedají si oba a do deseti minut usínají. Z konečné je nesu oba, ještě že to je jen deset minut. Přicházíme domů, opatrně pokládám děti do postele, většinou se z nich někdo proudí a je kňoura.Uděláme oběd, já si dám Caro s mlékem nebo čaj a kolem páté bych byla schopná vlézt do postele. Kolotoč končí s ukládáním dětí a pokud se chci trochu nabrat síly na druhý den, nemůžu viset na netu do půlnoci. Takže se omlouvám, že se vyskytla trochu pauza od mého posledního psaní. Ale určitě se zaběhnu a zase najdu nějakou novinku na kterou vyrazím, už si brousím zuby zase na nové sportoviště.
Zatím zjišťuji, že mě bolí stehna, z toho neustálého pobíhání po městě. Jen s tou stravou je to bída, musím si nadělat krabičky předem, jinak nestíhám pravidelně jíst.
Žádné komentáře:
Okomentovat